Nikdy se lidé nepotkají náhodně

Prvního června, na den dětí,

Facebook zaúřadoval.

Přišla jedné holce žádost o přijetí,

nebo snad Vesmír trochu loboval?

........

Tak započalo přesně před rokem

to zvláštní martyrium.

Často probudil jí nějakým šokem,

a ona prožívala delirium.

Tento rok byl vskutku originální,

jaký nikdy předtím nezažila.

Člověk by řekl že marginální,

však mnohému se ona přiučila.

Nikdy se lidé nepotkají náhodně,

vše se děje podle vyššího plánu.

Proto je dobré lidi brát vědomě,

a ne jako náplast na svou ránu.

City a emoce si celý rok hlídal,

kytka by pro něj byla moc svazující.

Před všemi nás stále skrýval,

neví, že být "výřezem neřestí" je ponižující.

Zatímco dříve psal celé věty,

jedinou jistotu co u něj po roce má,

jsou výtky za její "hloupé" věty

a slova, na které je háklivá.

Sleduje její formu místo obsahu

a podstata mu uniká.

Svému štěstí už byl třeba v dosahu,

však nevnímá světlo co zabliká.

Už dávno mohl poznat jaká je,

je svá a nikdy ani nemůže být jiná.

Gold digger nikdy nebude,

má své hodnoty a je obyčejná.

Vstala a postavila se opět na nohy

a uvědomila si své hranice.

Nechce být jako ryba bez vody,

chce mluvit o všem a to bez štvanice.

Mylně si on myslí, že s ním bojuje,

tak koupila mu knihu s důležitým vzkazem.

Štěstí je o tělu, srdci a duši jak rezonuje,

jestli si jí přečte je jen na něm.

A tak mu řekla do roka a do dne jen,

otevři své srdce a taky uši.

Sahat na její nahé tělo by měl ten,

kdo má rád její nahou duši.

                   -DJe-